Tenhle článek smrdí

A co? Správný chlap smrdět má. To alespoň donedávna platilo. Míjet chlápka přes čtyřicet v počasí nad třicet vyžadovalo zadržet dech a přivřít oči, aby vám do nich nevlétla některá z roje za ním táhnoucích much.

Proč by nemohl smrdět článek?

Dnes

Doba je stejná, změnil se lid. Když chlápka nad čtyřicet v počasí přes třicet míjím dnes, procházím rojem feromonů. Oči přivírám zasněním... Z něhož mě vyruší expresivní odkašlání, jímž dotyčný nenuceně naznačil, že včera je včera a dneska smrdím já.

Smrad je relativní

Lidé voňají sebe, své byty, auta, někdy i děti, kočky a psy. Čich nám rozmazlily všudypřítomné vůně a ucítit obyčejný pach je jako pozřít feferon po roce baštění sladkostí. Nedošlo mi to, dokud přítelkyně nepoznamenala, že mi smrdí nohy. Asi v tom byl plán. Když jsem jako správný neandrtálec uchopil nohu, abych si hnedle přičichl, smrděla jen lehce a po stranách. Po stranách ji držely mé...

Ruce.

Když člověk sundá rukavici, v níž se předtím dvě hodiny potil, sám necítí víc než obyčejný pach.

Jenže...

Netrénovaný jedinec zvyklý žít v parfumérii cítí, že se vzduchem šíří nepříjemné dusno zvané smrad. A když člověk otevře kabelu s nedosušenou výstrojí, jako by z ní vypustil ducha fazolačky loňských vánoc.

Panika

Ještě že už nelížu vitacit! Jak dlouho páchnu? Co s tím? Ověšet se voňavými stromečky jako smradlavý vánoční strom – asi ne.

Šťastný konec

Ruce mi přestaly smrdět jako nohy, když jsem začal používat Hockey Hands. Na výstroj stříkám Odor Aid. Ze skříňky a tašky mi konečně přestaly stoupat obláčky zeleného čoudu, když jsem do nich umístil Sportsfresh. A teď už voní i tenhle článek.