Wayne Gretzky - Těžba hokejového magnáta

 

 

 

„Byli jsme vážně dobří.” Wayne Gretzky


Siréééééééééna.

Podělaná siréna. Jako když Luftwaffe bombarduje Londýn.

Párek zhrzených dvoumetrových dětí opouští led a usedá na střídačku. Řve na ně rozzlobený táta. Naštěstí jeho sprosté výtky zanikají v okolní vřavě a taky v té... podělané siréně.

Obránci koukají doprava, doleva i na zem, ale dávají moc dobrý pozor, aby nikdy nepohlédli na sebe.

Až jeden z nich, odkašlávaje, jakobynic utrousí, „měls ho mít.”

„Cože?” detonuje druhý, „ty jsi ho měl mít!”

„Ne – ty jsi ho měl mít – tys ho měl!”

„Ne – já jsem ti ho předal, když jsme přejížděli modrou! Jasně jsem řval – máš ho ty!”

„Nó,” ironicky přitaká jeden z beků, „taky jsem si v tu chvíli říkal, že ses ho strašně elegantně zbavil – což by nebyl takový problém, kdybys TY byl útočník a ON obránce, jenomže ON je útočník a TY obránce – a ty – ty blbče – jsi mi nepředal nic, protože ti ujel, zatímco jsi byl hróóózně zaneprázdněný tím, abys mi ho „předal”. Když jsi řval, už u tebe nebyl.”

„A kde byl?”

„Někde – podle všeho – jo,” konstatuje bek a druhému obránci ukazuje světelnou tabuli, na níž slavnostně bliká, „#99 Wayne Gretzky, pátý gól večera, padesátý v sezoně, v zápase číslo 39!”

 

---

 

Po nejistém, byť ne zcela neúspěšném startu mezi profesionály v barvách Racers oživly staré známé hlasy.

To tenké sedmnáctileté dítě nemá mezi dospělýma šanci. Nebo: zabijou ho.

V barvách Edmontonu Oilers však Gretzky ožil.

Edmonton vyhrál základní část WHA. Finále play-off proti Jets prohrál až v šestém zápase.

Wayne skončil třetí v kanadském bodování. Nasbíral 110 bodů. Jak už bylo zvykem, vyhrál trofej pro nováčka roku.

Při All-Star Game si zahrál s dětským idolem. Ze dvou třetin rodinná řada Gordie Howe–Mark Howe–Wayne Gretzky přispěla k porážce Dynama Moskva deseti body a výběr WHA vyhrál všechny tři exhibiční zápasy.

K osmnáctým narozeninám Wayne od majitele Oilers dostal desetiletý kontrakt na tři miliony dolarů, s opcí na dalších deset let. Stejně jako padlý dobrodruh Skalbania i Peter Pocklington Gretzkyho „zaměstnal”.

WHA totiž, narozdíl od Gretzkyho, končila.

Čtyři týmy rozšířily NHL, zbytek zanikl.

Předpisy velely týmům z bývalé WHA poskytnout všechny hráče až na čtyři (dva brankáře a dva hráče v poli) do vstupního draftu. Gretzky se draftu vyhnul tím, že nebyl hráč, ale „zaměstnanec” Oilers. I díky němu a tomuhle fíglu se pak pro kariéru v NHL stal draft nezbytným.

Před startem sezony 1979/1980 úplně naposledy významně zazněl starý známý hlas.

Dobře, ve WHA se prosadil, ale není náhoda, že už žádná WHA není. Hráči NHL jsou rychlejší, tvrdší, větší a celkově lepší.

Přestože část odborníků věřila, že Gretzky je nejtalentovanější nováček NHL od Květinky Lafleura, ještě pořád se našlo dost sýčků, kteří houkali, že NHL tomu nadhodnocenému, tenkému ničemu zatne tipec.

Takřka všichni byli svorně přesvědčeni, že 110 bodů za sezonu Gretzky v NHL nikdy neschrastí.

Měli pravdu. Trvalo dlouhých 14 let, než získal méně. A nebýt zranění, bylo by to trvalo let šestnáct. A možná ještě víc.

Gretzky po sezoně 79/80 projednou nevyhrál titul nováčka roku, léta osmdesát ukořistěný jistým Raymondem Bourquem, ale to především proto, že reglementy NHL neumožňovaly honorovat hráče s historií v jiné profesionální soutěži.

 

Místo Calder Trophy získal MVP.

 

Trofej pro nejproduktivnějšího hráče vyhrál Marcel Dionne, který stejně jako Gretzky nasbíral 137 bodů, jelikož vstřelil o gól víc. Wayne ale odehrál o jeden zápas méně a jeho první posezónní účet je dodnes tím nejvyšším, který kdy nováček NHL vystavil zbytku poděšené ligy.

Přestože utichly hlasy tvrdící, že sedmdesátikilový teenager na NHL nemá, pořád zbylo aspoň myší pištění, že to mohlo být jen štěstí, které se hned nemusí opakovat.

Bylo – pro soupeře Oilers.

 

 

Hned příští rok Gretzky vyhrál titul nejproduktivnějšího hráče, když nasbíral 164 bodů, čímž překonal nejen rekord Phila Esposita v počtu bodů za základní část (152), ale taky rekord Bobby Orra v počtu získaných asistencí (102).

V prvním zápase prvního kola play-off proti Montrealu Canadiens nasbíral rekordních pět asistencí.

Poslední osamělé hlásky kritiků típaly: „možná jen další náhoda.”

Pak si ale Wayne poprvé v životě zahrál za kanadský výběr dospělých – na Kanadském poháru 1981. Vyhrál kanadské bodování turnaje se 12 body získanými v sedmi zápasech. Kanada vyhořela až na Sovětském Svazu, od něhož ve finále slízla luxusní výprask 8–1.

I přesto Wayne získal srdce dalších několika zdánlivě nenapravitelných reptalů.

Je ovšem fakt, že Edmonton musel na kolektivní úspěch ještě počkat.

Až do sezony 81/82 zvládli nastřílet padesát gólů v padesáti zápasech jen dva hráči. Jedním byl legendární útočník Canadiens s děsivým pohledem Maurice „Rocket” Richard, druhým tehdy ještě hrající legenda Islanders Mike Bossy.

V té sezoně však Wayne Gretzky slavil jedenadvacáté narozeniny a slavil halasně.

Jak měl ve zvyku, neobtěžoval se vtírat mezi božstvo. S noblesou sobě vlastní Pantheon dvou legend sesadil kamsi dolů. Postavil si svůj. Trvalo mu to 39 zápasů. Posledních pět gólů nastřílel Philadelphii Flyers, jejíž obránci mohou říct: „byli jsme při tom – ale nevíme, kde byl on.”

Netrvalo dlouho a Gretzky překonal i Espositův rekord v počtu gólů za sezonu (76). Základní část zakončil coby jedenadvacetiletý fenomén bez možnosti srovnání s čímkoli před ním. Na kontě měl 92 gólů, 120 asistencí a komických 212 bodů.

Samozřejmě povyhrával všechny možné individuální trofeje, ale Stanley Cup nikde.

Místo aby uchvátil pohár, s Kanadou získal bronz na MS ve Finsku, kde za deset zápasů posbíral 14 bodů, z nich 4 (2+2) v zápase o bronz proti Švédsku.

Na otázku, co by vzkázal pochybovačům, kteří ještě stále omílají říkanky o bezprecedentní klice, mladičký Gretzky odpověděl, „to je těžké. Nejdřív jsem získal 137 bodů – štěstí, pak 164 bodů – náhoda, letos 212 – a je to zase štěstí, takže příští rok už to zase bude náhoda. Jenom se někdy ptám, proč to štěstí nemá někdo jiný – třeba právě oni.”

Opravdu se zdálo býti náhodou, že hned v příští sezoně Wayne Gretzky nepřekonal svůj vlastní bodový rekord. Bodů získal jen 196, ale překonal alespoň vlastní rekord v počtu nasbíraných asistencí (125). Jako kapitán pak Oilers dovedl do finále Stanley Cupu, kde prohráli s Islanders – neochotnými přepustit piedestal.

Každému však muselo být jasné, že dynastie Islanders má následovníky. Gretzkymu počaly zdatně sekundovat další mladé hvězdy. Mark Messier, Glenn Anderson, super-rychlý a super-produktivní obránce Paul Coffey, brankář Grant Fuhr a především Gretzkyho spoluhráč z útoku, Létající Fin Jari Kurri, s nímž Gretzky dokázal hrát i poslepu. Aby aspoň chvílema hráli s očima dokořán, ze střídačky dohlížel Glen Sather. 

Rok nato se Wayne i v pouhých 74 odehraných zápasech znovu dostal přes dvě stovky bodů (205), vyhrál pátou Hart Trophy v řadě, počtvrté za sebou trofej Arta Rosse pro nejproduktivnějšího hráče základní části a Oilers poprvé dovedl ke Stanley Cupu.

 

Dynastie Islanders padla.

 

Poté, co s radostí okoukl své jméno na hokejovém poháru pohárů, konečně s Kanadou vyhrál i ten Kanadský. Ve finále pomohl zdolat Švédsko, vyhrál kanadské bodování turnaje a celému světu muselo být jasné, kdo kraluje.

Vládla dynastie Oilers.

Pomohl i chytrý tah kouče Glena Sathera, který brzy prokoukl, že čím líp hraje Wayne, tím lépe hrají ostatní. A že Wayne hraje úplně nejlíp, sedí-li v hledišti Walter.

Šlo-li tedy do tuhého, do Brantfordu v Ontariu přišly letenky s prosbou o „pomoc.”

Starý Walter Gretzky opustil brány města, u vjezdu do něhož teď návštěvníky vítala cedule „Brantford, rodiště Wayna Gretzkyho” a letěl povzbuzovat brantfordského rodáka v Edmontonu.

Protože si Waynova zlepšení v přítomnosti Waltera všimli i spoluhráči, Mark Messier vzpomíná, jak „měli Waltera radši než sám Wayne.”

I díky Walterovi Oilers prolétli sezonou 84/85, jako by je poháněla veškerá ropa vytěžená v Edmontonu.

Gretzky si v průběhu sezony připsal celkově tisící bod kariéry v NHL. Potřeboval na to jen 424 zápasů, takřka o 300 méně než dosavadní, jako řada jiných Gretzkym do zapomnění odsunutý rekordman Guy Lafleur (720).

Wayne opět překonal hranici dvou set bodů, vyhrál všechny možné trofeje, tým dovedl k obhajobě vítězství Stanley Cupu a dominance Oilers byla tak děsivá, že potentáti ligy změnili pravidla.

Vyhláška o rušení simultánně nařízených trestů vešla v platnost v červnu 1985. Od té chvíle na ledě zůstával původní počet hráčů, jestliže byly potrestány oba týmy najednou.

Ubylo hry 4 na 4 a 3 na 3, což byly momenty, kdy Oilers v otevřeném prostoru řádili nejnezastavitelněji. Jelikož všem stranám bylo víceméně jasné, proč k úpravě pravidel došlo, vyhláška vešla ve známost jako „Gretzkyho pravidlo.” Zrušena byla až od sezony 92/93.

Vyhláška byla na ledě jistě znát, ale Gretzkyho trápila se smíšenými úspěchy. Oilers sice v sezoně 85/86 vypadli již ve druhém kole play-off, Gretzky však v základní části posbíral 215 bodů, čímž o tři překonal vlastní rekord, a navíc shromáždil absurdních 163 asistencí, čímž vlastní rekord (135) překonal takřka o třicet.

Posedmé za sebou získal Hart Trophy, pošesté v řadě vyhrál kanadské bodování. Potřetí za sebou a počtvrté za pět let prolomil hranici dvou set bodů, kterou v historii NHL neprolomil nikdy nikdo jiný a kterou i sám Wayne překonal naposled.

Co je ale z historického hlediska zajímavější, Lester B. Pearson Award, trofej pro nejlepšího hráče základní části dle hlasování samotných hokejistů, získal sotva dvacetiletý Mario Lemieux.

Tenhle stále ještě zelenáč měl za sebou teprve druhou sezonu a přestože z druhého místa v kanadském bodování s ubohými 141 body nedohlédl ani počet Gretzkyho asistencí, dle samotných hokejistů byl lepší než The Great One.

Přestože k sesazení a náhradě krále někým jiným bylo ještě stále daleko, trůn se otřásl.

Jestliže Gretzkyho čísla byla z hlediska statistické historie takřka nemožná, jak pravděpodobné bylo, že hned po něm – a ještě za jeho kariéry – na obzoru vylétne srovnatelný fenomén?

Nevalně – naznačila hned příští sezona.

Wayne sice posbíral „jen” 183 bodů, ale stačilo to jak na osmou MVP za sebou, tak na sedmý titul nejproduktivnějšího hráče v řadě.

Lemieux neodehrál celou sezonu, bodově se vrátil mezi běžné obdivovatele Gretzkyho a možná panika z loňska byla zapomenuta.

Oilers navíc získali třetí Stanley Cup za poslední čtyři roky. 

Pak přišel zajímavý úkaz.

 

Kanadský pohár 1987.

 

Za Kanadu nastoupila hokejová mocnost v čele s Mariem Lemieux těsně před vrcholem a Waynem Gretzkym těsně za ním – ve společné řadě.

Společné.

Jestliže na začátku turnaje byl Mario jen super-nadaný zelenáč sekundující Gretzkymu, když minutu a dvacet šest vteřin před koncem třetí třetiny dal vítězný gól finále proti Sovětskému Svazu, byl už jasný korunní princ.

Gretzky sice kanadské bodování turnaje vyhrál s 21 body získanými v 9 zápasech, ale Mario zaostal jen o dva. Navíc dal v témž počtu utkání 11 gólů, kdežto Wayne jen tři.

21 a 19 – působilo to jinak, než když dvousetbodový Gretzky tahal spoluhráče z Edmontonu ke sto čtyřiceti bodům.

Historikové říkají, že před Canada Cupem 1987 mohl Wayne Mariovi říkat, „heč heč – umíš sice všechno co já, mladej, ale já vím něco víc – a to „něco” je sedmdesát bodů mezi náma.”

Po Canada Cupu 1987 mohl říkat Mario Waynovi, „heč heč, já už to vím taky – pochopil jsem to. A navíc jsem mladý, kdežto ty už...”

Sám Lemieux přiznává, že měsíc s Gretzkym byl jako postgraduální studium hokejové vědy.

Což o to, být zdráv, v sezoně 87/88 Gretzky ještě nebyl tak starý, aby korunovaci následníka nezvládl o rok oddálit. Byl by asi závod v kanadském bodování vyhrál. Jenomže se ozvala záda a Wayne hokej pouze sledoval dost dlouho na to, aby pak úplně prvně za celou svou kariéru v NHL musel sledovat taky to, jak jej v kanadském bodování někdo poráží o více než symbolický náskok a prestižní Hart Trophy získává někdo jiný.

Ten přidrzlý Lemieux, kterého rok předtím doškolil. 

Jak čas ukázal, byla to Gretzkyho poslední šance porazit Maria na férovku. O rok později už byl jinde.

Spravil si chuť dalším Stanley Cupem. Čtvrtým za pět let – ale jen na dvě hodiny.

Tak dlouho totiž uběhlo od chvíle, kdy nad hlavu zvedl svůj čtvrtý pohár, než mu zavolal táta Walter, který sdělil, že se ho Edmonton pokouší vyměnit.

Šok. Tedy pro Wayna. Walter věděl už měsíce, ale z obavy, že se to Wayna dotkne, nic neřekl.

Majitel Oilers Peter Pocklington potřeboval hotovost. Kšefty mimo Oilers moc neprosperovaly. Zkoušel to s Los Angeles, Detroitem a Vancouverem.

Wayne nechtěl. Proč opouštět ráj – tu chybu už udělali jiní. V Edmontonu byl princ, v Kanadě král. Když se dotkl fanynky, se slovy „oh my god” padla do mdlob.
Mohlo to být jen horší.

Odmítl. Dokud mu nezavolal majitel Kings Bruce McNall. Žádal osobní schůzku. Přijal Waynovu podmínku – Marty McSorley a Mike Krushelnyski půjdou s ním.

Když se Pocklington a McNall dohodli, někdo, a tím někým byl s nejvyšší pravděpodobností Pocklington, žádal, aby mu Wayne zavolal s oficiální žádostí o trade. Coby businessman tušil nutnost krýt si záda před zpětnou vazbou.

Když se o tradu dověděli Gretzkyho spoluhráči, přinutili trenéra Sathera zasáhnout. Ten se snažil – dokud nezjistil, že o trade požádal sám Gretzky.

Opravdová mela nastala, když Wayne na srpnové tiskovce se slzami v očích pustil do světa, že balí kufry. Fanoušci před stadionem Oilers pálili podobizny Pocklingtona. Senioři a děti fňukali, ostatní kleli. Politici apelovali na vládu, ať „něco dělá”.

Wayne byl jako státní majetek. Kanadský poklad. Nikdo nebyl schopný pochopit, jak může odejít z Edmontonu, z Kanady, ale hlavně, jak může jít do LA. Do města, kde i během nejtužší zimy led cinká tak akorát v drinku.

Pak si někdo uvědomil, že se Wayne v létě oženil s herečkou.

Sakra!

Jistě za tím stála ta Janet Jones (a teď už taky) Gretzky.

Zatímco veřejnost lkala, štkala, kvílela a naříkala, Wayne měl o čem přemýšlet.

S Oilers hrál 9 let. Vyhrál čtyři Stanley Cupy. Držel 49 statistických rekordů – což byl sám o sobě rekord.

„Byli jsme fakt dobří,” vzpomíná. „Mladí a nadšení. Dělali jsme co nejlíp, co jsme dělali nejlíp – a byli v tom dobří. Možná jsem mohl zůstat a vyhrát další dva nebo tři Stanley Cupy, ale...”

Sedmadvacetiletý hokejový magnát sbalil, co vytěžil, opustil ropná pole Edmontonu a nejlepší roky kariéry nechal za sebou.

 

 

 

POKRAČOVÁNÍ JIŽ TUTO NEDĚLI!