Wayne Gretzky - Král je mrtev, ať žije král

„Když jsem šel po ulici v Edmontonu, lidi na mě zírali. Když jsem šel po ulici v LA, zíral jsem já na ně.” Wayne Gretzky


Písnička spěje ke konci. DJ sledující odpočítávání popadá mikrofon a přesně ve chvíli, kdy na časovači svítí nula, spěšně drmolí: „good morning, LA. Wayne Gretzky‘s in the town!”

---

LA koncem osmdesátých let nebylo hokejové město a Los Angeles Kings představovali hokejové propadliště dějin.

Přesně tam se propadl kanadský král. Z nejlepšího týmu ligy mezi škrabátka zbytku bodů, které nikdo nechtěl.

Vše znovu. Jen tentokrát nikdo nepochyboval, že Wayne Gretzky na NHL má. Naopak. LA je město Hollywoodu – všichni čekali zázraky.

Wayne od nuly nezačínal jen na výplatní pásce. Peněz dostával dost – hned na startu.

Majitel Kings Bruce McNall dodnes vzpomíná, že takové vyjednávání o platu jako s Waynem Gretzkym nikdy předtím ani potom nezažil.

Dal Gretzkymu nabídku. Wayne si ji přečetl a s uctivým zavrtěním hlavou ji vrátil. McNall si pomyslel, „kruci – v ropákově z něj udělali arabského šejka.”

 

Gretzky však vysvětlil, „to je moc.”

 

Tohle pan vypasený businessman dosud nezažil. Zkoprněle vybídl Gretzkyho, ať si tedy plat stanoví sám. Po přečtení návrhu nevěřil svým očím – a ani uším, když sám sebe slyšel říct, „to je málo.”

Dohadovali se nečekaně dlouho. Wayne pak navrhl kompromis: „co byste mi k tomuhle dal navíc, rozdělte jako bonus mezi spoluhráče.”

Šokovaný McNall si pomyslel, „OK.”

Plat bychom tedy měli. Co led?

Ani tam se Gretzky na nule dlouho nezdržel. První gól za Kings dal hned z první střely při prvním střídání. Tohle mají v LA rádi. Kings sezonou 88/89 prolomili nezájem lidí o hokej.

Dostali se do play-off, kde sice proti Oilers prohrávali 1–3 na zápasy, ale sérii otočili a šli dál. Ne o mnoho dál, ale když před Gretzkym jeden z nejhorších týmů ligy s Gretzkym dokázal vyřadit obhajující šampiony, byl důvod věřit, že s Waynem jsou LA Kings více než jen popelka basketbalových Lakers.

Wayne potřetí v kariéře nevyhrál kanadské bodování, přestože nasbíral 168 bodů. Za Pittsburgh hrál svůj nejlepší hokej Mario Lemieux, který získal 199 bodů, čímž se jako jediný hráč historie alespoň přiblížil Waynovým rekordním letům. Gretzky však shrábl MVP.

V následujících dvou sezonách, při zdravotních problémech Lemieuxe, kanadské bodování znovu vyhrál. Ačkoliv se Kings výrazného úspěchu nedočkali, v Los Angeles získali nebývalou prestiž a stalo se nemožné – nejen že vyprodávali stadion, ale v popularitě předčili i Lakers. Hokej se stal nejpopulárnějším sportem v LA.

Investoři pochopili možnost expanze do exotických končin a NHL rozšířily týmy z měst jako San José či Tampa, později i Anaheim a Miami – před Gretzkym v LA nesmyslná věc.

Vlastně se vůbec nezdálo, že si The Great One až tak pohoršil. 160 bodů sice není 200, ale s výjimkou Lemieuxe na vrcholu slávy se k takovým výšinám nepozvedly žádné jiné hvězdy.

Těžko říct, jak to mohlo být dál, jisté ale je, že pamětníci svorně tvrdí: „naposled to byl ten „starý” Gretzky na Kanadském poháru 1991 – do zákroku Garyho Sutera.”

Kanada sice vyhrála, Wayne vyhrál počtvrté v řadě bodování turnaje (s 12 body v 7 zápasech), ale po zákroku Sutera přišly problémy zad.

 

Finále vynechal a pak už to nikdy nebyl ten starý mladý Wayne.

 

Příští rok sice nasbíral 121 bodů, ale v tabulce plus/minus hodnocení mrzl na minus dvanácti. Kulantně řečeno „herně stagnoval”.

Kvůli problémům se zády vynechal skoro 40 zápasů základní části sezony 92/93. Právě v té si však definitivně zajistil nesmrtelnost. V počtu gólů překonal svůj dětský idol Gordie Howea.

Odpočatý a bez bolesti pak Los Angeles Kings dovedl až k branám nemožného – do finále Stanley Cupu proti Montrealu Canadiens.

Hokejové muzeum proti Hollywoodu – tak to mohlo působit, dokud Kings nevyhráli první zápas. I ve druhém vedli, ale Montreal se poučil.

„Jestli nás herci z LA můžou porazit v naší hře, my je můžeme porazit v té jejich.”

Kouč Canadiens si vyžádal přeměření čepele hokejky McSorleyho. Jak potvrdil rozhodčí, byla zahnutá neregulérně.

 

Zoufalá komedie zabrala. LA Kings od toho momentu vytuhli. Montreal nechali vyrovnat. Zápas prohráli v prodloužení, stejně jako následující dva. V pátém utkání série Montreal dominoval a Krále přejel 4–1. Wayne za celý zápas ani jednou nevystřelil.

Prohrané finále proti Montrealu považuje za jedno z největších hokejových zklamání. Chtěl pro LA vyhrát pohár. Tušil, že tým hraje nad své možnosti a podobná šance podruhé nepřijde.

Paradoxně pomohla událost, která všechny prohry a výhry smazala zpět na nulu. Walter prodělal mozkovou příhodu a úplnou ztrátu paměti. Byl v naprostém šoku, když znovu zjistil, že existuje hokej a jeho syn je nejlepším hráčem všech dob.

Možná právě tato událost z Wayna setřásla tlak. Sezonu 93/94 zakončil na špici kanadského bodování. Jubilejně podesáté – a naposled. Pokud jde o Hart Trophy, v hlasování nezískal ani bod.

Asi právem. V plus/minus bodování dosáhl smrtící hranice minus 25 a Králové nedošli do play-off. Přestože měl nejvíce bodů ze všech, působily prázdně.

Sezonu 94/95 zkrátila stávka. Gretzky odehrál standard. Ligu jednoznačně ovládli o deset let mladší hráči.

Z Bruce McNalla se navíc nevyklubal filantrop. Defraudoval, krátil daně. Hráčům neposílal plat. Natož bonusy z toho, co odmítl Wayne, který teď rovněž nedostával nic.

Během sezony 95/96 požádal o trejd. Platové požadavky splnili Blues. Poučen McNallem, Wayne teď znal cenu platu, a tak se stěhoval. Hrát nejsmutnější hokej své kariéry.

Blues málem dosáhli semifinále play-off a Gretzky za ně v 31 zápasech nasbíral 37 bodů, ale šťastný nebyl. „Železný” Mike Keenan jej otevřeně kritizoval v médiích. Navíc zklamal fanoušky. Očekávali smršť dua Brett Hull/Wayne Gretzky. Dostali jen obyčejnou jakž takž fungující souhru.

Gretzky v létě odmítl prodloužení smlouvy a coby volný hráč podepsal dvouletý kontrakt s New York Rangers.

 

V euforii z opětovného shledání s parťákem z dob někdejší velkotěžby duo staříků Gretzky/Messier dotáhlo Rangers až do semifinále play-off, kde nestačili na poněkud mladší a talentově početnější Flyers. Byly to poslední Waynovy zápasy v play-off.

Messier dal po sezoně New Yorku vale a putoval hrát do Kanady. Za Canucks a velké peníze.

Wayne zůstal. I ve více než 35 letech stále patřil mezi deset nejlepších útočníků ligy.

V Naganu 1998 si poprvé a naposled zahrál na Olympiádě. Olympijský turnaj poprvé v historii poctila účast profesionálů. Natřískané týmy USA a Kanady si užuž brousily zuby na medailový skus a Wayne po jediné významné trofeji, jež mu chyběla, toužil.

Pravda, měl hrát druhé nebo třetí housle. Na vrcholu teď byli jiní. Kluziště evropských rozměrů však favorizovaným Kanaďanům nesedělo. Všude bylo dál. Tvrdá hra do větších rozměrů zapadala jako nůž do bláta. Jak turnaj postupoval a Kanaďané byli čím dál bezradnější, víc a víc vynikal starý Wayne, který dobře věděl, jak využít možnosti prostoru. Přejal vůdčí roli, ale přes penaltový rozstřel proti Haškovi Kanadu nepřevedl. Ani nemohl. V rozstřelu nejel. Jel domů.

S pláčem.

Doma se osamostatnil na čele historických tabulek. Za kariéru nasbíral víc asistencí než Gordie Howe bodů. Zdálo se, že to potrvá věčně.

Zlom v číslech přinesla sezona 98/99. Wayne Gretzky měl problém dávat góly. Za celý rok jich nastřílel devět. Přidal sice 53 asistencí, ale poprvé v celé kariéře měl na konci sezony průměr méně než kanadský bod na zápas.

Tak to tedy navěky netrvalo.